Jedna z nejčastějších vět, kterou na začátku našeho setkávání slýchávám od klientů: Proč mi tohle dělá!? Odpověď se nabízí, ale většinou to není to, co bychom chtěli slyšet.

„PROTOŽE MŮŽE.“

Zkrátka a dobře je to o našich vlastních hranicích a o tom, co ostatním dovolíme.

„Je normální, aby mi manžel prohledával kabelku?“

„Je pro VÁS v pořádku, aby VÁM manžel prohledával kabelku?“

Skutečně není náhoda, že jiná (již dlouho) dospělá žena, která běžně vypouští z úst věty jako „To by mi Pepa (rozuměj manžel) nikdy nedovolil.“, neustále řeší problémy s dospívajícími dětmi, které už nevědí, co by provedly, aby maminka konečně jednou obrazně řečeno bouchla do stolu a řekla dost. A to „obrazně řečeno“ zdůrazňuji, protože vždycky se to dá udělat citlivě a přiměřeně, ale pořádná nas...nost je v tomto případě velmi zdravá emoce vysílající jednoznačné poselství.

A ano, někdy nás může šikanovat i šéf, kterého jsme si nevybrali a nemáme možnost to přímo ovlivnit, ale vždycky máme možnost vymezit se tím, že odejdeme. Třeba. A věřte nevěřte, často se to začne měnit už v okamžiku, kdy se rozhodneme, že takto už dál ne a jen začneme spřádat plány, jak z toho ven.  I na tom můžeme pracovat spolu. A buďte si jistí, že vás „čapnu“ a upozorním, až se Vaše rétorika (a tedy i vaše myšlení a Váš život) začnou měnit! 😊